LIST HANÁKŮM.

Jan Spáčil-Žeranovský

Když ve hrom děl, třesk mečů, koní ržání již zněly hrozné křiky zoufalosti na Bílé Hoře krví syté dosti a útěk všem byl poslední již zbraní: Vy zůstali jste na smrt odhodláni jak dubů les a ve vzdorné své zlosti v prach zbít jste dali žulové své kosti a svět jste naučili umírání. Tak! – Hrome tak! V tom krev poznávám svoji: kde stojím, stát, ať smrt nade mnou chřestí, a nevzdat se, ať peklo kol se vzrojí. Jen dále tak, jak v staré této zvěsti! Toť po hanácku: Buď vše zdávit v boji, neb padnout – ale se zaťatou pěstí!...

Patří do shluku

seč, voj, bitva, chrabrý, meč, pluk, nepřítel, nepřátelský, vrah, zbraň

561. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Píseň Insurgentská (Bohuslav Tablic)
  2. 287. Řeč. (Jan Petr Jordan)
  3. Jednání druhé. (Jindřich Böhm)
  4. V dubině. (Simeon Karel Macháček)
  5. III. Vyzvání. (Jaroslav Vrchlický)
  6. II. (Vojtěch Pakosta)
  7. Zapomenutý. (Bohumil Forman)
  8. XXI. Války milovné Kouřimské kníže, (František Jaroslav Kamenický)
  9. Píseň Chodů na stráži v zásekách Šumavských. (Jaroslav Vrchlický)
  10. ZBRAŇ CHUDINY. (Antonín Koukl)