ODPOVĚĎ.

Jan Spáčil-Žeranovský

Jak tonul sál ve světla moři zlatém, jak hudba sladká tajnou lásku dštila, pod jejíž kouzlem Vy, lilie bílá, jste v tance věnec zapletla se chvatem. A v srdci Vašem, vírem plesu jatém, v ráz spící bacchantka se probudila, nach rozmaru a vášně v tvář Vám vlila a svůdně s Vaším pohrávala šatem. Jak temný mrak mé zraky na Vás lpěly, já žárlivostí cítil duši prahnout, cos dělo mi: „Již lásku všecku zmař!“ V tom Vaše rty mi „Jak se bavím?“ děly. I bylo mi, jak měl bych k srdci sáhnout a jeho krev Vám v odvet chrstnout v tvář...

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

482. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KŘEPČÍCÍ FAUN. (František Kvapil)
  2. XXVI. Májová kouzla. (Adolf Heyduk)
  3. Portrait Minky. (Julius Alois Koráb)
  4. Intimní dialogy. (Jaroslav Vrchlický)
  5. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  6. Když všecko spí... (Jaroslav Vrchlický)
  7. Dětem. (Anna Simerská)
  8. Květy na hrob. (Adolf Heyduk)
  9. Ty ke mně nevejdeš, až tvoje jaro vzplane, (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. PÍSEŇ. (Jaroslav Vrchlický)