S puklým srdcem.

Adolf Heyduk

S puklým srdcem.
Kdo zatratí ty chvějící se zvuky, jež v teskný soulad náhle zvučí zas, když bílý anděl květem svojí ruky strun duše dotkne se, jež spadly v nás? Když liliovým zjevem víly stoupá z hvězd píseň tichá v temný ňader hrob, a mysl dumnou labutí se koupá ve zlatém zdroji prchlých štěstí dob? Mně v duši tak, jak večer dítku bývá, když chorou hlavu skládá v matčin klín, jak ptáku jest, jenž v jarní noci zpívá – a s puklým srdcem padá v keře stín. 85

Kniha Pohádky duše (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 25) (1901)
Autor Adolf Heyduk