II. ZÁVOJ.

Jaroslav Vrchlický

II.
ZÁVOJ.
Jak anděl, když svou peruť rozkládá, kol hlavy tvé se vznáší závoj bílý, tvá postava se v jeho vlny chýlí, jak v rodný fontan snivá Najada. Ten bílý závoj! – Stěží ovládá tvých ňader vlny, které v něm se skryly, jak labutě, jež na jezeru zbyly, když park se tmí a slunce zapadá. Ó jakým kouzlem závoj ten mne plní! Jej nazvednout? – Ha štěstí! vítr duje, a závoj lítá vesel kol tvých spánků! A bílý prs tvůj vazby prost se vlní....vlní... Tak labuť rozpnouc křídlo vzduchem pluje a sněžné hrdlo noří do červánků! 96

Kniha Rok na jihu (1878)
Autor Jaroslav Vrchlický