IV. SLZY.

Jaroslav Vrchlický

Ó nech již vláti mojich u skrání, ať čela mého plamen rázem zhasí tvé rozpuštěné, dlouhé, černé, vlasy jak stínů plášť, jak peruť havraní! Kde života, kde snů jest rozhraní, když něhy kouzlem vlhnou tvoje řasy, když rozkoše slast piješ z číše krásy, když vzdech i jásot slzám zabrání! Ó nech je, ať jen drahokamy planou, z tvých očí rosou na má ňadra kanou mně opiem i nektarem i manou! Ten mystický křest z plamenů a lávy jest lázní, v které duch se viny zbaví a k nebi vzlétne, fenix plápolavý!

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

347. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZPĚV V JESENI (Jaroslav Vrchlický)
  2. XLI. Panně Montserratské. (Xaver Dvořák)
  3. DĚDICOVÉ SV. GRALA (Jaroslav Vrchlický)
  4. Zavírám oči, tma se na mne řítí. (Jaroslav Vrchlický)
  5. V záři tvých očí. (Jaroslav Vrchlický)
  6. V tůni snů. (Adolf Heyduk)
  7. Sloky. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Pokušení. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Z rána. (Jan Červenka)
  10. V červáncích. (Alois Škampa)