V tůni snů.

Adolf Heyduk

V tůň zvučných snů se moje duše noří a proměnou se vznáší – živý vzdech – zář oka plá a vzmáhá se a hoří, slz krůpěje jí planou na křídlech; výš touží, výš, a divná krouží kola, chce prchnout’ z dusných světa končin těch, leč dítě mé ji teskně zpátky volá. A žalná duše rázem zpět se vrací, jak za večera bledý hvězdy zjev, a krůpěj po krůpěji s křídel ztrácí: to rosa jest mých snů, můj žal a zpěv – a klesá níž a k dcerušce se shýbá, k té outlé chudobce, jež má je krev, a písněmi zář její stopy líbá.

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

239. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XLI. Panně Montserratské. (Xaver Dvořák)
  2. DĚDICOVÉ SV. GRALA (Jaroslav Vrchlický)
  3. V srdce zpátky. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Zábřesk. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Mladá dívka. (Jaroslav Vrchlický)
  6. V záři tvých očí. (Jaroslav Vrchlický)
  7. ZPĚV V JESENI (Jaroslav Vrchlický)
  8. Labutí zpěv. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Po přečtení listu, v němž mi vypravovala své sny. (Jaroslav Vrchlický)
  10. SVĚTLÁ NOC. (Antonín Klášterský)