VII. DVOJÍ BOUŘE.

Jaroslav Vrchlický

VII.
DVOJÍ BOUŘE.
To moře, které pod okny nám hřímá, jak zní s našimi srdci do souzvuku! jak v jeho bouři a v jich svorném tluku se na tvých ňadrech dvakrát sladce dřímá. Já tvoji šij, noc vlny obejímá, a oba svoji uspáváme muku; jen po tmě hledám tvoji malou ruku, jež nudy balvany mi s čela snímá. Jak ležel bych kdes na dně pohrobený a uchvátil mne polyp storamenný, ve objetí tvém chvěju se a bojím. A čím bouř venku v chaos větší splývá, tvé srdce slyším, jak z té vřavy zpívá, a rty mé vodí k břehům – k bokům tvojim. 101

Kniha Rok na jihu (1878)
Autor Jaroslav Vrchlický