VII.

Jaroslav Vrchlický

Lásko! Kdo tvým chodí lesem, třeba, by měl na svých nohou trojí dobře okované z pevné kůže podešve. Lásko! kdo tvým pluje mořem, třeba, by měl pevná vesla z tuhých snětí zdravých sosen, okovaná na koncích. Lásko! Kdo tvým lítá nebem, nesmí míti přilepená lepenková křídla voskem Ikarus jak ubohý! V posled, co jsou platny boty a co vesla a co křídla, bez obrazů líp je mluvit v prosaickém století. Třeba míti silné nohy, silné paže, dobré plíce, ne na zádech, ale hbitá křídla nésti na patách, bys, když dívka oklame tě, mohl jak lusk mladý, zdravý, v pohádce jak obr prchnout na sedm – ne, na sto mil!

Patří do shluku

kovadlina, perlík, kovář, kladivo, kovárna, železo, bušit, kovat, výheň, měch

219. báseň z celkových 282

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Nejvyšší stupeň lásky. (Alois Gallat)
  2. None (Svatopluk Čech)
  3. JARNÍ POZDRAV ORÁČI (Antonín Sova)
  4. DOMŮ. (František Kvapil)
  5. U praménku. (Simeon Karel Macháček)
  6. Svěcení. (Jan Baptista Vladyka)
  7. Rýč a pluh. (Adolf Heyduk)
  8. Kukaččino volání (Stanislav Kostka Neumann)
  9. VŽDY! (Jaroslav Vrchlický)
  10. DOMA. (Jaroslav Vrchlický)