Jsme jako zrní....zrní...
Jsme jako zrní, které drtí stoupa,
strach naši duši, pot nám skráně koupá,
ne co nás těší, ale čeho třeba
jest naším bohem, chceme pouze chleba!
Den ke dni v kruhu svém jdem bez pohnutí,
jak dozorce bič k žití pud nás nutí,
dál, kolo, toč se, a dál táhni, káro!
Co tobě potom, že kol plesá jaro,
co tobě potom, že jsou modré hory?
zpěv ptáků, růží dech a jasy zory
pro tebe nejsou. Let? – ne, pouze tíha!
stroj, kladivo a jehla, péro, kniha,
vše tvým je katem, utahá tě k smrti,
had, zvaný povinnost, tě denně škrtí,
pes, dobrá pověst, stále na tě štěká
a dále to jde, stroj ten dále heká,
a dál se žije, každý pod balvanem;
když vidí slunce, ptá se každým ránem,ránem
nadarmo básník s novým mečem v boku:
Což není možný ten svět – bez otroků?
83