Jsme jako zrní...

Jaroslav Vrchlický

Jsme jako zrní, které drtí stoupa, strach naši duši, pot nám skráně koupá, ne co nás těší, ale čeho třeba jest naším bohem, chceme pouze chleba! Den ke dni v kruhu svém jdem bez pohnutí, jak dozorce bič k žití pud nás nutí, dál, kolo, toč se, a dál táhni, káro! Co tobě potom, že kol plesá jaro, co tobě potom, že jsou modré hory? zpěv ptáků, růží dech a jasy zory pro tebe nejsou. Let? – ne, pouze tíha! stroj, kladivo a jehla, péro, kniha, vše tvým je katem, utahá tě k smrti, had, zvaný povinnost, tě denně škrtí, pes, dobrá pověst, stále na tě štěká a dále to jde, stroj ten dále heká, a dál se žije, každý pod balvanem; když vidí slunce, ptá se každým ránem nadarmo básník s novým mečem v boku: Což není možný ten svět – bez otroků?

Patří do shluku

kovadlina, perlík, kovář, kladivo, kovárna, železo, bušit, kovat, výheň, měch

114. báseň z celkových 282

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Rýč a pluh. (Adolf Heyduk)
  2. None (Svatopluk Čech)
  3. Sláva pěsti! (Stanislav Kostka Neumann)
  4. MINULOSŤ. (Antonín Klášterský)
  5. KOVÁŘSKÁ. (Václav Jaromír Picek)
  6. ČERVENOBÍLÝ PRAPORE! (Stanislav Kostka Neumann)
  7. KOVÁŘ A SMRT (Jaroslav Vrchlický)
  8. Jsme smutní oba... (Jaroslav Vrchlický)
  9. 32. Tak teď prostě, a tak jemně stojí, (Jan Kollár)
  10. Pohled zpět. (Jaroslav Vrchlický)