Poslední slitování.

Jaroslav Vrchlický

Poslední slitování.
Jdeš dlouho žitím, vyptáváš se darmo té sfingy, která vesmír v spárech drží, nač celá hra, co skryto v této strži, jež sluje věčnost? Neseš dál své jarmojarmo, Ažaž stařec jsi, jenž se jak jíva třese. Tu slituje se přec ta sfinga děsná, a než tě vrhne v smrti pouta těsná, když neodpoví – aspoň usměje se. A proto u starců ten úsměv němý, ten souzvuk zdánlivý, to dlouhé snění; to předtucha je, když ne rozluštění, když naděj v ráj ne, aspoň soucit k zemi. 84

Kniha Sfinx (1883)
Autor Jaroslav Vrchlický