GOLDONI.
I.
I.
Bylo to šuškání, bylo to povzletů
okolo stmělého balkonu,
za jehož mřížemi ve svlačců poletu,
v levkojích, ve růžíchrůží záhonzáhonu
kdosi stáh’ gazovou, růžovou oponu,
na které stíny dne v přeletu
vždy podle přírody odvěkých zákonů
frašných sta dělaly přemetů!
Andílků tisíc tam bušilo v kytary,
zpívalo ptáků tam, bzučelo včel;
třeskly tam šampaňským kypící poháry,
šustilo tisíc tam perutných střel,
Amor tam nadarmo nechodil,
nežli se Goldoni narodil.
90
II.
II.
Celý ten století divoký karneval,
společnost v pomalém rozkladu,
rendez-vous v dramatech jeho si dal,
zatím svět třásl se v základu.
Scény své v kulisách smál se a stále smál,
zdrhuje uzle lstí, náhod a úkladů,
než padli harlekýn, pierrot, principál
zhrouceni na jednu hromadu.
Celý se život smál lehký a veselý,
kordy a vějíře, lorgnony, paruky,
nebesa postelí, parků vy stíny;
Venuše v besídkách, Diany v koupelikoupeli,
světem jak divadlem v hodinách rozluky
táhl stín – kdo všim’ si? – guillotiny.
91