Skloň se...

Jaroslav Vrchlický

Skloň se...
Skloň se tak, by tvého čela dotekla se moje ústa, abys v tichu uslyšela, kterak nová píseň vzrůstá. Roste tvojím sladkým dechem, milou vůní kolébána, jako zvonek mezi mechem, nad nímž rdí se růže planá. Roste pod nebem tvých zraků, ve zátiší sladkých snění: Ó, jen líbej bez rozpaků, ať se brzy v poupě změní! Roste na tvé bílé hrudi, zlatý pel v tvé srdce střásá, jako květ, jenž jaro budí a nám jaro lásky hlásá. 31 Roste tajných zvěstí plna, když mne tvoje náruč stiská, jak pramínku hbitá vlna, když zazvoní o skaliska. Skloň se, ať v ni slza skane, jež se chvěje na tvém víčku; políbím tě – a již vzplane plnou růží v tvojím líčku! 32

Kniha Sny o štěstí, Vittoria Colonna (1900)
Autor Jaroslav Vrchlický