V květu lípy.

Jaroslav Vrchlický

V květu lípy.
Lípy v květu; opojivá vůně jejich kolem táhne, tajůplná, sladká, snivá rozvlnila noční vzduch; i v mé srdce, které práhne, balsám svého kouzla vlívá, toužím zas po době dráhné v oceán svých snů a tuch! Divná vůně! V moje snění vkrádá se jak sny o štěstí, jako v tonů rozvlnění tvůj, milenko, sladký hlas! Co mi dýše? Co mi věstí? Tklivý mír a zapomnění? Či máš, srdce, láskou kvésti novým jarem znovu zas?! 51 Vyšla luna – stříbro její hraje v lípách v záři jasné, ty se kloní, ty se chvějí novou vůní tajemnou! Tichý bol v mém srdci hasne, mír tam jak v tvém obličeji, když tvé oči čarokrásné skláněly se nade mnou! 52