ADVENT
1
To je lidstva svatá tucha,
že se naplňuje sen,
početí že přijde z Ducha,
po noci že přijde den!
Jitřenka už září, vizte,
v nebesklonu lilije
v archanděla dlani čisté
ku pozdravu Marie!
Nebe rdí se po obzoru
jako věnce družiček,
panen nebeského dvoru,
bílé stráže jesliček.
„Staň se!“ jen to slovo skane
s Mariiných čistých úst,
slyš ty dithyramby slavné
do vesmíru bouří růst! –
Zasníváš se v dětská léta,
jako tehdy jme tě slast
a v to „Magnificat“ světa
slyšíš i svůj hlas se třást!...
27
2
To je nebe otevřené
za věky zas poprvé,
schodiště jak rozprostřené
červánky žhnou do krve.
Boží Syn tu sestupuje,
milostný a sama zář;
tělo Mariino je mu
nejprvnější za oltář!
To je první proměnění
dřív než v úběl Hostie,
divuplné okamžení,
hostij’ – srdce Marie!
Kolem ctností drahokamy,
nejskvostnějších perel lem,
rozzářené lásky plamy,
za monstrance diadém! –
Ztracený ráj nám se vrací,
mezi námi Bůh je, hle!
v roztoužení k adoraci
mezi nás jdou andělé!...
28