CHLÉB

Xaver Dvořák

CHLÉB
Jak lilije, jak padlý sníh líbezně svítí, že v lásky závratích se srdce v požár nítí. Je nebe zrovna na dosah, v něm Bůh se blíží, po němž jsi touhou prah’ v své tesknotě, v svém kříži! Jak manna chce být krmí tvou, však nad ni sladší, s tou ranou krvavou zde v boku být prs matčí. A v tebe přejít, v tělo, v krev, své vdechnout znaky: ač tělem zemský zjev, žít duchem nad oblaky! – Jak lilije, jak padlý sníh zde libě plá ti a v lásky závratích sám Bůh se podává ti! 82