Sotto voce.

Jaroslav Vrchlický

Sotto voce. d’altro non calme, Dante, Purg. VIII. 12.
Rád spěchám denně z hlučných ulic vřavy, kde tichý domov s družinou snů čeká, ve starých knihách motýlem duch těká, než v myšlenky květ klesne plápolavý. Kde všecko smíří jeden pohled smavý dvou sladkých očí, z kterých míru řeka mne stápí v hloubku něhy, kde mne leká jen hodin ruch, jež spějí kol mé hlavy. Jak v zámek zakletý po dlouhé pouti bych šťastně dojel – nechám bouři douti, bít v okna sníh a vichrů lkání vzrůstat; Aa myslím: To jsou bouře dne a vření, zášť, urážky a tíha práce denní; teď doma jsem – ty musí venku zůstat. 67