Sotto voce.

Jaroslav Vrchlický

Rád spěchám denně z hlučných ulic vřavy, kde tichý domov s družinou snů čeká, ve starých knihách motýlem duch těká, než v myšlenky květ klesne plápolavý. Kde všecko smíří jeden pohled smavý dvou sladkých očí, z kterých míru řeka mne stápí v hloubku něhy, kde mne leká jen hodin ruch, jež spějí kol mé hlavy. Jak v zámek zakletý po dlouhé pouti bych šťastně dojel – nechám bouři douti, bít v okna sníh a vichrů lkání vzrůstat; a myslím: To jsou bouře dne a vření, zášť, urážky a tíha práce denní; teď doma jsem – ty musí venku zůstat.

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

990. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mnoho jsem prožil. (Josef Václav Sládek)
  2. V ZIMĚ. (Jan Červenka)
  3. Zamkni očka! (Rudolf Pokorný)
  4. Příchod. (František Cajthaml-Liberté)
  5. Jde led... (Jaroslav Vrchlický)
  6. PÍSEŇ MÉHO SRDCE. (Adolf Brabec)
  7. Člun (Otokar Fischer)
  8. Moře. (Augustin Eugen Mužík)
  9. Pustý mys. (František Taufer)
  10. XXIV. Nejen líbé, leč i zpěvné (František Ladislav Čelakovský)