Člun

Otokar Fischer

Sám k sobě přikován a druha nepotkav, jenž mého tajemství v svém nitru nese půl, chci proti proudu jít, své duše slyšet splav, chci, aby do tváří mně vítr noci dul. Most, unavený dnem, svá světla hází mdlá v tůň toku tmavého, v tůň tmavších vzpomínek. Co všechno přešlo tu! Šla smrt a válka šla, a život byl jak hráz dvou rozvodněných řek. Hle, uklidnil se vír. A sirý, černý člun se houpe po vlnách a plyne pode mnou. Je prázdný. Bez vesel. Však tichá hudba strun, tak smutně vášnivá, se z něho line tmou. A jak by půlnocí šleh prvý záblesk dne, teď s mostu na vodu pad plný světla pruh – a já si vzpomínám: to plynul mimo mne můj neviditelný, můj nepoznaný druh.

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

322. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jde led... (Jaroslav Vrchlický)
  2. V noci. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Rád nyní věřím! (Jan Červenka)
  4. 78. Vůkol rokle k vraždě čnícý pluji (Jan Kollár)
  5. PÍSEŇ MÉHO SRDCE. (Adolf Brabec)
  6. V BEZESNÉ NOCI. (Karel Babánek)
  7. Vzpomínka. (Xaver Dvořák)
  8. Skylla a Charybdis. (Jaroslav Vrchlický)
  9. V ZIMĚ. (Jan Červenka)
  10. CESTY K POZNÁNÍ. (Adolf Červinka)