Čtyři věky lidstva v lese.

Jaroslav Vrchlický

Čtyři věky lidstva v lese.
Kryt koží medvědí v střed skalných tesů spěl člověk pravěku po divém honu, ve vichrů kvílení a snětí stonu noc bouřnou trávil v úzkosti a děsu. Čas minul. Nymfy spěly stínem lesů, Pan zvedal zvědav hustých snětí clonu a stromy chvěly se pod deštěm tonů a mech se třás’ pod dívčí nohou v plesu. A přešly věky. Tu eremit tajil se v skalnou sluj a v tísni starých stromů šat andělů zřel plát a ráj si bájil. Teď starý hajný – celá poesie! – zří kouřem dýmky, když jde z lesa domů, jak slunce žnečkám zlatí nahé šíje. [81]

Kniha Sonety samotáře (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický