Útěcha epigonům.

Jaroslav Vrchlický

Útěcha epigonům.
Co zbývá nám? Vše vavříny jsou sžaty, jen ku zívání jsou dnes epopeje, o lásce veršům se i mládež směje, a drama blátem smýká svoje šaty. Svět jinak nyní léčí svoje ztráty, ten pije a ten skrblí a ten kleje, a básník ztratil ten prut čaroděje, jímž davy v sochy měnil v úžas jaty. Kdo poslouchá, když pěješ? Sladká hříčka jsou světu verše – však jich píseň tklivá, ó věřme jí – tam lidstva mladost žije! Tam triumfalně ono jaro zpívá, jež ztratil svět, kde všecka poesie se do dívčího skryla pantoflíčka. 105

Kniha Sonety samotáře (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický