Lucretius.

Jaroslav Vrchlický

Lucretius.
V něm nesmírné vře velké opojení, v něm žití přebytek se k slovu hlásí, v něm hvězdný prostor, okřídlené časy se stýkají ve látky tvůrčím chvění. V něm velká Venuše spí. V její snění se dívá budoucí věk síly, krásy, a život v stromy, skály, bahno, řasy a v chaos vlívá její políbení. On první zpíval velkou píseň hmoty a nepřekonán dál ji zpívá posud, jek moří, vichrů hlashlas, to její noty! A věky jdou jak písek přesýpací, a bozi jdou jak stíny, bledne osud a hmota zpět v své dědictví se vrací. 120

Kniha Sonety samotáře (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický