Lucretius.

Jaroslav Vrchlický

V něm nesmírné vře velké opojení, v něm žití přebytek se k slovu hlásí, v něm hvězdný prostor, okřídlené časy se stýkají ve látky tvůrčím chvění. V něm velká Venuše spí. V její snění se dívá budoucí věk síly, krásy, a život v stromy, skály, bahno, řasy a v chaos vlívá její políbení. On první zpíval velkou píseň hmoty a nepřekonán dál ji zpívá posud, jek moří, vichrů hlas, to její noty! A věky jdou jak písek přesýpací, a bozi jdou jak stíny, bledne osud a hmota zpět v své dědictví se vrací.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

329. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Legenda. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Je věčná KRÁSA skrytá v uměních, (Adolf Racek)
  3. 16. I. 1897. (Viktor Dyk)
  4. TAJEMSTVÍ (Božena Benešová)
  5. NOTTURNO (Zikmund Winter)
  6. POSLEDNÍ VĚTY (Růžena Jesenská)
  7. KARLU TOMANOVI (Antonín Sova)
  8. NOVÉ GENERACI (Xaver Dvořák)
  9. P. ANTONÍNU KOLÁŘOVI (Vladimír Frída)
  10. None (Josef Holý)