Je věčná KRÁSA skrytá v uměních,

Adolf Racek

Je věčná KRÁSA skrytá v uměních, v ní tvůrčí prasíly se jeví div, jím ve všemmíru bez konce tvor živ. Zpěv ozvěnou zní věčnou sluncí z lích, tvar větší vždy nemizí v zásvětích, zpět pakruhem jde myšlénka s hvězd niv, žár srdcí věčna zrcadlem v své dřív až z nekonečna světů závratných. Nejzazších soustav krása poslem tak, neznámých bratří obcováním všech, v nás božství nejtajemnější to znak a spása neklamná nám z žalů, vin, sfer hudby vysvětlení krása ech, jí cosi jest, já vteřiny však syn.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

19. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KRÁSNÝ SEN (Zikmund Winter)
  2. VY KRÁSNÉ ZAHRADY... (Zikmund Winter)
  3. Ze všech chvil mých nejkrásnější (Jan Evangelista Nečas)
  4. 205. Slovo. (Jan Petr Jordan)
  5. NOTTURNO (Zikmund Winter)
  6. PÍSEŇ KOSMICKÁ (Zikmund Winter)
  7. Lucretius. (Jaroslav Vrchlický)
  8. None (Josef Holý)
  9. Základem ROZKOŠ, s ní by vesmír zhas. (Adolf Racek)
  10. ZE SYMFONIE LIDSTVA (Karel Dostál-Lutinov)