P. ANTONÍNU KOLÁŘOVI

Vladimír Frída

Jak velký los, být skalou, z které živý pramen prýští, jenž bude požehnáním věkům budoucím, a světlem, vzpruhou dobám ponurým a zlým – jak úkol vznešený, tak velké připravovat příští. Být zrcadlem, kde ducha silné myšlenky se blýští, být hranicí, z níž stoupá mystický ten dým, být tichým jezerem, kde šerem tajemným na vlnách odlesk Jeho hvězdných dum a tuch se tříští. Ty šel jsi žitím s prorocky tak vážnou tváří, vždy plně vědom velikosti svého cíle, leb Tvá vždy byla sídlem hlubých meditací. Jen požehnání mohly sít Tvé ruce bílé, zřel’s šťasten, jak se Tvoje sémě stokrát vrací, s tím úsměvem, jenž pouze z oka svatých září.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

362. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POHŘEBNÍ SBOR (Jan Opolský)
  2. VEČER POD HORAMI (Božena Benešová)
  3. MEDITACE O IDEALU ŽIVOTA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. TVOŘENÍ (Josef Holý)
  5. POD ZRAKY HVĚZD. (Eliška Krásnohorská)
  6. STÍNEM I JASEM. (Čechoslav Ostravický)
  7. None (Josef Holý)
  8. Do výšin nelze těžkou hmotu vzíti, ( H. Uden)
  9. MLHOVINA V ORIONU (Hermor Lilia)
  10. ZA TICHÝCH BLESKŮ. (Eliška Krásnohorská)