Paul Verlaine.

Jaroslav Vrchlický

Paul Verlaine.
Jak Faust když v strašné zoufalosti chvíli po mystické fióle směle sáhnul, můj duch, jenž po novém jen žízní práhnul, se na tvém verši zotaví a sílí. V tom světě, jenž se potácí a šílí, když Satan úzkostí mi hrdlo stáhnul, nad záhad tůň když příliš jsem se nahnul, tvůj zvoní verš jak zpěv zbloudilé víly, Jakjak alleluja těch, kdo živi duchem jdou v rukou lilje v světě kráse hluchém za stopou hvězd, kde mizí dráha mléčná, Jdoujdou v dětech nevinnosti, v panen touze výš v éther čistý, po měsíce prouze, kde v zpěv jich padá hymna nekonečna! 134

Kniha Sonety samotáře (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický