Život duše.

Jaroslav Vrchlický

Život duše.
Máť duše vlastní život; v světa víru, ve hluku událostí sama spřádá své sny a dumy, hned svá křídla skládá, jest jako po dešti květ tichý v míru. A náhle rozletí se po vesmíru, hřmí vulkánem a se živly se hádá a děsně vzkřikne! křik ten v prázdno padá, zní, jak by struna praskla na klavíru. Z ní obrazy se cizích krajů noří, jež viděli jsme někdy v prvním žití, znáť duše ticho pouští, hudbu moří. A v pralese jak, noha kde se boří ve shnilém listí, tak i duše cítí ty vrstvy, z nichž se jádro její tvoří. 142

Kniha Sonety samotáře (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický