Život duše.

Jaroslav Vrchlický

Máť duše vlastní život; v světa víru, ve hluku událostí sama spřádá své sny a dumy, hned svá křídla skládá, jest jako po dešti květ tichý v míru. A náhle rozletí se po vesmíru, hřmí vulkánem a se živly se hádá a děsně vzkřikne! křik ten v prázdno padá, zní, jak by struna praskla na klavíru. Z ní obrazy se cizích krajů noří, jež viděli jsme někdy v prvním žití, znáť duše ticho pouští, hudbu moří. A v pralese jak, noha kde se boří ve shnilém listí, tak i duše cítí ty vrstvy, z nichž se jádro její tvoří.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klávesa, klavír, piano, akord, tón, melodie, tonus, chopin, prasklý, smyčec

74. báseň z celkových 235

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZAPOMENUTÝ CHRÁM. (Emanuel Čenkov)
  2. Z DENNÍKU ASKETY (Jaroslav Vrchlický)
  3. O zašlých melodiích. (Adolf Heyduk)
  4. SOUZVUK. (Jaroslav Vrchlický)
  5. NA CESTU. (Jaroslav Vrchlický)
  6. HLE, LIDSKÝ ŽIVOT... (Otokar Březina)
  7. Marcia Funebre. (Jaroslav Vrchlický)
  8. V nemocnici. (Sigismund Bouška)
  9. Zvony. (Xaver Dvořák)
  10. VODA. (Otakar Theer)