O zašlých melodiích.

Adolf Heyduk

V mém srdci posud plno zvuků, a plno žáru v žilách všech, výš vzlétnu-li jak šipka z luku své obraznosti na křídlech. Leč z ňader ohně, z duše tonu – jak rozhod’ žití vyšší soud – už nemůž jako hlahol zvonů znít bouřných melodií proud. Vždyť žití na hlavu mi klade svých skřehlých rukou chladnou tíž... Ó, směj se, směj se, srdce mladé, leč věz, že stejně pocítíš.

Patří do shluku

klávesa, klavír, piano, akord, tón, melodie, tonus, chopin, prasklý, smyčec

115. báseň z celkových 235

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z DENNÍKU ASKETY (Jaroslav Vrchlický)
  2. Marcia Funebre. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Zvony. (Xaver Dvořák)
  4. Jak divnou hraje na klavíru (Viktor Dyk)
  5. PÍSEŇ (Antonín Klášterský)
  6. VODA. (Otakar Theer)
  7. LINIE ŠATŮ BÍLÝCH... (Josef Merhaut)
  8. Život duše. (Jaroslav Vrchlický)
  9. SVATÁ NOC. (Otakar Auředníček)
  10. PAUSA. (Emanuel z Čenkova)