Vánoční sonet.

Jaroslav Vrchlický

Vánoční sonet.
Vzduch příštími je těžký závějemi, jak andělských by křídel bílý shluk tam tísnil se a čekal jen, až k zemi by slétnul, pokyne mu zvonů zvuk. Cos jako píseň na ret druhdy němý, jak o harfu by dívčí prstík ťuk’, se tlačí, srdce jásá zvony všemi, snů přízí tančí smavý mládí Puk. Strom ohromný zřím, ten až k nebi vzrůstá, co svíce na něm lidské duše hoří, jež v žití pravdu, dobro, krásu chtěly. A křídel tíseň oblétá jej hustá: to duše žen, jež v lásky svaté zoři svět spasily tím, pro lásku že mřely. 150

Kniha Sonety samotáře (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický