Vánoční sonet.

Jaroslav Vrchlický

Vzduch příštími je těžký závějemi, jak andělských by křídel bílý shluk tam tísnil se a čekal jen, až k zemi by slétnul, pokyne mu zvonů zvuk. Cos jako píseň na ret druhdy němý, jak o harfu by dívčí prstík ťuk’, se tlačí, srdce jásá zvony všemi, snů přízí tančí smavý mládí Puk. Strom ohromný zřím, ten až k nebi vzrůstá, co svíce na něm lidské duše hoří, jež v žití pravdu, dobro, krásu chtěly. A křídel tíseň oblétá jej hustá: to duše žen, jež v lásky svaté zoři svět spasily tím, pro lásku že mřely.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

526. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Dumka. (František Táborský)
  2. Resignace. (Adolf Heyduk)
  3. Všecko pučí... (Adolf Heyduk)
  4. ŠKÁDLENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Jarní vycházka. (Emanuel z Čenkova)
  6. ODPOVĚĎ. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  7. A nechci zpívat truchlivě! (Jiljí Vratislav Jahn)
  8. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  9. BALLADA O LÁSCE. (Vladimír Frída)
  10. ***   Nejsladší má chvíle bývá, (Adolf Brabec)