BALLADA O LÁSCE.

Vladimír Frída

Již temných země ze hlubin, kdy ještě ohněm všecko vřelo, tu přišlo žití jako stín. S ním ještě něco tu být chtělo. Na jeho prsou těsně lpělo a s ním též chtělo třeba mřít; v svět mladý hlasem nebe dělo: „Bez lásky věru nelze žít!“ Pak ráj byl tady bez vidin, kdy srdce poprve se chvělo, on klesl blažen v její klín a žití ku vrcholu spělo. Cos jako Bůh sám k zemi sjelo a lidstvo počlo o Něm snít, vše jeden cit v svém nitru mělo: „Bez lásky věru nelze žít!“ Pak přišel první země syn a krví poskvrněno čelo. Tu svět víc nebyl prostý vin a temno ještě víc se tmělo, když na vítězství svoje zřelo; jak marno bojovat je, chtít. A dítě v smrti říci smělo: „Bez lásky věru nelze žít!“ Sta srdcí nadšených juž pělo, jak velký svaté lásky cit. Vše v jeden souzvuk velký hřmělo: „Bez lásky věru nelze žít.“

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

553. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XVI. Ne, mezi srdci věčně chladnými (Antonín Macek)
  2. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  3. NAD HROBEM MATČINÝM. (Rudolf Pokorný)
  4. Jsem mladá, ztepilá a táhlá... (Adolf Heyduk)
  5. COŽ TA LÁSKA VĚC JE DIVNÁ! (Herma Pilbauerová)
  6. Resignace. (Adolf Heyduk)
  7. V. (Jaroslav Vrchlický)
  8. PÍSEŇ ŽIVOTA. (Josef Rosenzweig-Moir)
  9. Vánoční sonet. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Pousmání. (Adolf Brabec)