BALLADA O LÁSCE.

Vladimír Frída

BALLADA O LÁSCE.
Již temných země ze hlubin, kdy ještě ohněm všecko vřelo, tu přišlo žití jako stín. S ním ještě něco tu být chtělo. Na jeho prsou těsně lpělo a s ním též chtělo třeba mřít; v svět mladý hlasem nebe dělo: „Bez lásky věru nelze žít!“ Pak ráj byl tady bez vidin, kdy srdce poprve se chvělo, on klesl blažen v její klín a žití ku vrcholu spělo. Cos jako Bůh sám k zemi sjelo a lidstvo počlo o Něm snít, vše jeden cit v svém nitru mělo: „Bez lásky věru nelze žít!“ 32 Pak přišel první země syn a krví poskvrněno čelo. Tu svět víc nebyl prostý vin a temno ještě víc se tmělo, když na vítězství svoje zřelo; jak marno bojovat je, chtít. A dítě v smrti říci smělo: „Bez lásky věru nelze žít!“ POSLÁNÍ:
Sta srdcí nadšených juž pělo, jak velký svaté lásky cit. Vše v jeden souzvuk velký hřmělo: „Bez lásky věru nelze žít.“ 33