III. (Pokračování.)

Vladimír Frída

III.
(Pokračování.)

A nezmlkli; to kdys se pravdou zdálo, kdy člověk bolestí svou příliš slepý, vše za sebou zřel, před sebou jen střepy, že zápasů již, myslil, zbývá málo, a srdce konce nejvíce se bálo, v tom jakby trysk’ proud světla velkolepý, jenž v šeru v kaskády se jisker třepí, a světlem, teplem tím vše v srdci tálo. To na kraj ráje ze všednosti hroudy vzpomínek vzlétly rázem zářné proudy, a z jejich křídel života dech skanul. Hvězd myriadou temný obzor vzplanul. Tak vše se jimi jako ve snách vrací, a v dáli někde opět pějí ptáci. 9