III. (Pokračování.)

Vladimír Frída

A nezmlkli; to kdys se pravdou zdálo, kdy člověk bolestí svou příliš slepý, vše za sebou zřel, před sebou jen střepy, že zápasů již, myslil, zbývá málo, a srdce konce nejvíce se bálo, v tom jakby trysk’ proud světla velkolepý, jenž v šeru v kaskády se jisker třepí, a světlem, teplem tím vše v srdci tálo. To na kraj ráje ze všednosti hroudy vzpomínek vzlétly rázem zářné proudy, a z jejich křídel života dech skanul. Hvězd myriadou temný obzor vzplanul. Tak vše se jimi jako ve snách vrací, a v dáli někde opět pějí ptáci.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

461. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MÝCH SLZÍ PRAMEN... (Bohuslav Květ)
  2. Jen štítem pravdy lze se chvilku krýti (Adolf Heyduk)
  3. None (Josef Holý)
  4. CO PAVĚD POVĚR svit mně, jenž nás zmát’? (Adolf Racek)
  5. 5. Nebe! jestli milost nehoří (Josef Vlastimil Kamarýt)
  6. SLEPCI. (Antonín Macek)
  7. Pozdě. (Karel Babánek)
  8. VÝBĚRY. (Antonín Sova)
  9. DAR (Božena Benešová)
  10. Moudrost. (Jaroslav Vrchlický)