VISIO.

Vladimír Frída

VISIO.
Já ve snu zřel – to stíny byly jen – jak velký dav jich ku pramenu spěje; a jejich cesta vedla v noc i den, bez úsměvu a skoro bez naděje. Já z šera slyšel vzdech i pláč i sten, jenž na rtech zoufalých se jenom chvěje. Mrak černý jejich cíl jim v dáli skrýval – jak věky jdou, se shora Osud díval. Tu svítalo, já rozeznával již, když mlh a par se roztrhla teď clona, jak v zástupu tom matném spěli blíž Aegypta krále, kněze Babylona, chitony, togy a na mitrách kříž – toť tedy proud ten dálný, řada ona, jež téměř celá před cílem svým klesá a zmírá kletbou Osudu, jenž plesá. Syt záhy divadla jsem toho byl, kde snem se jevila mi pravda děsná, již věštil vzdech a doprovázel kvil, kde věčné chmury byly, nikdy vesna. Já zapudit chtěl smutek těchto chvil, leč zřel jsem, když jsem probudil se ze sna, že kletba odvěká ta trvá dosud: dál věky jdou – dál v ně se dívá Osud. 19
Básně v knize Preludia:
  1. I. U okna seděl jsem a hleděl v kraj,
  2. II. Jak nebylo by to víc pravdou již,
  3. III. (Pokračování.)
  4. Hasne rudá koule nad bělavou strání.
  5. Zas kráčej za vzpomínkou starou, duše,
  6. Jak bývalo, tak není to juž víc,
  7. Proč stírat slzy vroucí ve zklamání
  8. Rád k modrým horám hledím zpět
  9. LISTOPAD.
  10. VÁNOCE.
  11. BALLADA JARNÍ.
  12. VISIO.
  13. RISPETTI.
  14. SLOKY.
  15. DEN – ŽITÍ.
  16. VEČER.
  17. KDYS ZA DNŮ JASNÝCH...
  18. RISPETTI.
  19. SICILIANA.
  20. SLOKY.
  21. CHTĚL BYCH.
  22. Ó PTEJ SE...
  23. BALLATA O DÁVNÝCH A NYNĚJŠÍCH DOBÁCH.
  24. POD HLOHEM ZKVETLÝM...
  25. BALLADA O LÁSCE.
  26. SESTINA ZA BOUŘNÉ NOCI.
  27. BÁSNÍK A PŘÍRODA.
  28. DVA RITORNELLY.
  29. GHAZELY.
  30. POZNÁNÍ.
  31. SAPPHO.
  32. IN MEMORIAM.
  33. VYŠEHRAD.
  34. BALLADA O ČTYŘECH HLASECH.