LISTOPAD.

Vladimír Frída

LISTOPAD.
Den mlhavý jak osud, v kterém není pousmání – nad řádky starými se po letech zas hlava sklání. Jich papír sžloutl již jak na protějším břehu stráně, jich žár je jiskrou v popelu dnes – a přec hledím na ně. Tak mlčky šeptati se zdají stále bez úkoje: „Proč přišly všecky ty dny dávno minulé i boje?“ Jich žár je jiskrou – přec je ruka rychle zase skrývá, a chví se při tom – – někdy z jisker také požár bývá. – – – – – – – – – – – – – – – – Den mlhavý jak osud, v kterém není pousmání, do prázdných dlaní teď se opět v šeru hlava sklání. – – 15