POD HLOHEM ZKVETLÝM...

Vladimír Frída

POD HLOHEM ZKVETLÝM...
Pod hlohem zkvetlým a pod střemchou chodím rád, rád sbírám květy, které vítr střás’, jež v trávu skanuly jak slzy s řas, rád hledím k obzoru, kde topolů je řad, a v hudbě much je žití ruch, zřím život celý plát, se v slunci hřát a smát. Ať slunnou mezí jdu a v lesa vkročím chlad, ať slyším ptáka v šedých skalách pět, neb za motýlem jdu, jenž zapad’ v květ, ať zlatý déšť mi kyne – jisker vodopád – jilm, bříza, buk vše ve souzvuk – zřím život celý plát, se v slunci hřát a smát. Kdo sečte květy, pozná na tisíce vnad, kdo uslyší všech cikad v trávě chvění? Zda s nimi nálady se vrátí, snění? Já ptám se duše své, ta odpověď dá snad. Vždyť okamžik jeden být s Tebou, je eden! Zřím život celý plát, se v slunci hřát a smát! 31