I. U okna seděl jsem a hleděl v kraj,

Vladimír Frída

I.
U okna seděl jsem a hleděl v kraj,
U okna seděl jsem a hleděl v kraj,
a v dáli neurčitou jsem se díval; tu obraz celý zvolna v mlhu splýval, jak halil by jej pohádkový taj.
Tak mizel starý mlýn a za ním háj, v mých slzách obzor pomalu se stmíval, a žádný paprsk v něj se neusmíval, jak v duši tu, jež ztratila svůj ráj. V tom cosi zavadilo o mé čelo. Já hlavu zved’ – to ptáče, jež se chvělo. Aj div, já uzřel kolem slunce, květ. Děl pták: „Hleď, jaro opět přišlo v svět!“ a rychle odletěl hned v starou hruši. Žel, že jen okem zřím je a ne v duši. 7