BALLADA O ČTYŘECH HLASECH.

BALLADA O ČTYŘECH HLASECH.
HLAS ZEMĚ:
Den první mého žití vzplanul již, a já se ze tmy k světlu probudila; žel, brzy poznala jsem žití tíž, jak malý hněv tu jest i vzdor i síla. Já vyhnanému tvoru matkou byla. Ten u mne práci, pot a hloží měl, a v nitru odbojem i hněvem vřel. Leč v posled ustal v zimničném svém chvění, svou hlavu podepřel a zaslzel: „Což v konec útrap žádná naděj není?“ HLAS ČASU:
Tak mluvíš ty, jež pád jen nyní zříš. Zda vinu znáš, jež trest si zasloužila. Zda na obranu slovo říci smíš, zda prolít’ slzu, jež by skvrnu smyla, a ve tmách záblesk světla oživila. Tvor onen bídný sám svou zhoubu chtěl. Já z mlhy v jeho boje, pýchu zřel, a slyšel slov těch, jeho sudby znění: „Jest velký trest, leč velká vina, žel – ne, v konec útrap žádná naděj není!“ 45 HLAS Z NEBE:
Dost slov těch! Z hmoty povzneste se výš, a z tmy, již zloba svojím pláštěm kryla, vy dospívejte k pravdě vždycky blíž. Toť pramen, z kterého již Věčnost pila. Ta v kolébku se nebes, země vryla, ji před zrozením světla anděl pěl. To budoucích je srdcí manna, pel. Ta trny v květ a slzu v úsměv mění, toť naděj sladší ráje nad úděl: „Ne smrt je cíl, leč smír a vykoupení!“ SBOR NEVIDITELNÝCH: (místo poslání)
V hloub temna blankytných až ze sídel, od zářných hvězd, zkad první zásvit sjel, zněj souzvuk harf a křídel šelestění: z azuru v říš, kde kvete asfodel: „Ne smrt je cíl, leč smír a vykoupení!“ 46 OBSAH.
SONETY. Tři sonety jarní: Stránka U okna seděl jsem7 Jak nebylo by to víc pravdou již8 A nezmlkli9
Soumrak zimní10 Zas kráčej za vzpomínkou11 Jak bývalo12 Proč stírat13 Rád k modrým horám14
Listopad15 Vánoce16 Ballada jarní17 Visio19 Rispetti20 Sloky21 Den žitíDen – žití22 Večer23 Kdys za dnů jasných24 Rispetti25 Siciliana26 Sloky27 Chtěl bych28
[47] Stránka Ó ptej se!29 Ballata o dávných a nynějších dobách30 Pod hlohem zkvetlým31 Ballada o lásce32 Sestina za bouřné noci34 Básník a příroda36 Dva ritornelly37 Ghazely38 Poznání39 Sappho40 In memoriam42 Vyšehrad43 Ballada o čtyřech hlasech45
E: av; 2006 [48]