BALLADA O ČTYŘECH HLASECH.
HLAS ZEMĚ:
Den první mého žití vzplanul již,
a já se ze tmy k světlu probudila;
žel, brzy poznala jsem žití tíž,
jak malý hněv tu jest i vzdor i síla.
Já vyhnanému tvoru matkou byla.
Ten u mne práci, pot a hloží měl,
a v nitru odbojem i hněvem vřel.
Leč v posled ustal v zimničném svém chvění,
svou hlavu podepřel a zaslzel:
„Což v konec útrap žádná naděj není?“
HLAS ČASU:
Tak mluvíš ty, jež pád jen nyní zříš.
Zda vinu znáš, jež trest si zasloužila.
Zda na obranu slovo říci smíš,
zda prolít’ slzu, jež by skvrnu smyla,
a ve tmách záblesk světla oživila.
Tvor onen bídný sám svou zhoubu chtěl.
Já z mlhy v jeho boje, pýchu zřel,
a slyšel slov těch, jeho sudby znění:
„Jest velký trest, leč velká vina, žel –
ne, v konec útrap žádná naděj není!“
45
HLAS Z NEBE:
Dost slov těch! Z hmoty povzneste se výš,
a z tmy, již zloba svojím pláštěm kryla,
vy dospívejte k pravdě vždycky blíž.
Toť pramen, z kterého již Věčnost pila.
Ta v kolébku se nebes, země vryla,
ji před zrozením světla anděl pěl.
To budoucích je srdcí manna, pel.
Ta trny v květ a slzu v úsměv mění,
toť naděj sladší ráje nad úděl:
„Ne smrt je cíl, leč smír a vykoupení!“
SBOR NEVIDITELNÝCH:
(místo poslání)
V hloub temna blankytných až ze sídel,
od zářných hvězd, zkad první zásvit sjel,
zněj souzvuk harf a křídel šelestění:
z azuru v říš, kde kvete asfodel:
„Ne smrt je cíl, leč smír a vykoupení!“
46
OBSAH.
SONETY.
Tři sonety jarní:
Stránka
U okna seděl jsem7
Jak nebylo by to víc pravdou již8
A nezmlkli9
Soumrak zimní10
Zas kráčej za vzpomínkou11
Jak bývalo12
Proč stírat13
Rád k modrým horám14
Listopad15
Vánoce16
Ballada jarní17
Visio19
Rispetti20
Sloky21
Den žitíDen – žití22
Večer23
Kdys za dnů jasných24
Rispetti25
Siciliana26
Sloky27
Chtěl bych28
[47]
Stránka
Ó ptej se!29
Ballata o dávných a nynějších dobách30
Pod hlohem zkvetlým31
Ballada o lásce32
Sestina za bouřné noci34
Básník a příroda36
Dva ritornelly37
Ghazely38
Poznání39
Sappho40
In memoriam42
Vyšehrad43
Ballada o čtyřech hlasech45
E: av; 2006
[48]