SLOKY.

Vladimír Frída

SLOKY.
Usednout večer na zápraží, když mlha nad vodou se sráží, dát hlavu v chůvy klín, pohádkám tiše naslouchati, s anděly ve snu zpívat, hráti – toť štěstí pouze stín. Nést v srdci ohlas nocí hvězdných a zpít se hloubkou tajů bezdných, tou čistou rosou duší, za ptákem hledět do azuru, zaplašit slední žití chmuru, a duše štěstí tuší. Leč rtem se dotknout oné číše, vssát kouzlo, jímž vše žije, dýše, jež i zášť věků smíří, a naklonit se nad Tvé čelo, nad oko, které „miluji Tě“ dělo – a srdce štěstím hýří. 27