II. Jak nebylo by to víc pravdou již,

Vladimír Frída

II.
Jak nebylo by to víc pravdou již,
Jak nebylo by to víc pravdou již,
več věřili jsme kdysi celou duší. To jako v mlhách se dnes jenom tuší, a skutečnosti cítíme se blíž.
Blíž přichází zas žití celá tíž. Kde jindy vášně v duše struny buší, ni jediný ton srdce nevyruší, ni chvějný vzdech juž ze rtů neslyšíš. S jabloní opět zkvetlých květ se snáší v tu opuštěnou nyní alej naši. Jak vše to ani pravdou nebylo by, ty dny, jichž čas se netknul trnem zloby. Zas ptáci vzlétli s trylkem v modrou výš. V mém srdci dávno ptáci zmlkli již. 8