II. Jak nebylo by to víc pravdou již,

Vladimír Frída

Jak nebylo by to víc pravdou již, več věřili jsme kdysi celou duší. To jako v mlhách se dnes jenom tuší, a skutečnosti cítíme se blíž. Blíž přichází zas žití celá tíž. Kde jindy vášně v duše struny buší, ni jediný ton srdce nevyruší, ni chvějný vzdech juž ze rtů neslyšíš. S jabloní opět zkvetlých květ se snáší v tu opuštěnou nyní alej naši. Jak vše to ani pravdou nebylo by, ty dny, jichž čas se netknul trnem zloby. Zas ptáci vzlétli s trylkem v modrou výš. V mém srdci dávno ptáci zmlkli již.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

132. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ALEJ. (Stanislav Mráz)
  2. Sváteční chvíle. (Jaroslav Vrchlický)
  3. JARNÍ POHÁDKA. (Josef Václav Sládek)
  4. Netěš to srdce, co mi v prsou bije, (Rudolf Mayer)
  5. HERBÁŘ. (Jaroslav Vrchlický)
  6. V mé duše hlubiny. (Josef Václav Sládek)
  7. SONET SVATEBNÍ. (Antonín Klášterský)
  8. III. Meditace. (Alois Škampa)
  9. SVÉ ŽENĚ. (Bohuslav Květ)
  10. Tvým budu přec! (Adolf Heyduk)