SONET SVATEBNÍ.

Antonín Klášterský

Již jdete přes práh otcovského domu, ve vlasech myrtu, vaše skráň se chýlí, a duše chví se... Květ jste něžný, bílý, jenž nevěděl, ach, komu zkvetl, komu? Teď víte již. Ó, Bože, kde vzít síly tu radost unést! Holé sněti stromů vy nezříte, jen květy v slunce lomu, zní zvony, srdce za oblakem pílí. A přece zas – co život tají v clony?! Ó, jděte jistě! Srdcí milliony, jimž píseň otce Vašeho chlad rosy v dnech dala horkých, ve mrazu je hřála, je zvedala, je spíjela, jim plála, Vám, za vše vděčny, všecko štěstí prosí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

308. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JARNÍ KVĚTY. (Antonín Jaroslav Klose)
  2. ALEJ. (Stanislav Mráz)
  3. JABLOŇ. (Adolf Červinka)
  4. Vstup. (Jaroslav Vrchlický)
  5. I. „Jenž z mrtvých vstáti ráčil.“ (Xaver Dvořák)
  6. KVĚT A PLOD (Jaroslav Vrchlický)
  7. JARNÍ (Josef František Karas)
  8. JARNÍ POHÁDKA. (Josef Václav Sládek)
  9. DĚTEM. (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. KONCEM DUBNA. (Antonín Klášterský)