JARNÍ KVĚTY.

Antonín Jaroslav Klose

Parno, parno. Květe bílý, jenž’s chtěl z puku dál a dál, že, než první den se schýlí, zemdlíš, klesneš beze síly, toho jsi se nenadál. Klidně, sladce, pod obalem snil jsi o svém životě – ale vím, co v ruchu stálém nadějí a touhy palem z kolébky tvé hnalo tě. Prolomil jsi, pravdy chtivý, z jara náhle štít svých pout: ponořit se v světa divy a sám také žádostivý vůni svou mu vedychnout’. Chtěl jsi žít – a hle, den krátký již ti „co je život“ děl, a dnes marně svými plátky choulíš se a toužíš zpátky v obal, kde jsi šťastný dlel. – Prsou našich dražší city! Rašíte jak tento květ: snem i touhou porozvity jdete na svět, ve hrob skrytý – ó, že nelze v prsa zpět!

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

587. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SONET SVATEBNÍ. (Antonín Klášterský)
  2. SKOLIE. (Ladislav Arietto)
  3. HŘBITOV U LESA (Antonín Klášterský)
  4. Vstup. (Jaroslav Vrchlický)
  5. DĚTEM. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. SICILIANA. (Antonín Klášterský)
  7. Bílý bez. (Jaroslav Vrchlický)
  8. ŽIVÉ. (František Taufer)
  9. Opuštěnému hnízdu. (Alois Škampa)
  10. PEVNĚ DŘÍMÁŠ. (Josef Václav Sládek)