JARNÍ

Josef František Karas

Jde jaro do lesů a šeré stráně líbá, na lukách pampelišky brzy rozkvetou, jas proráží vše, teplo prolne sad a v brzku se v kštice třešní bílé květy zapletou, jak princezen by něžných tisíc usedlo tu, pod mezí bzukot drobných mušek uslyšíš, bez zavoní ti z houštin temně zelenavých, je bolest v srdci? vůní bolest utišíš, jen ssát ji, ssát ji vlahou, dlouhým douškem hltat, jas slunce malkotenci všecku rozpráší, jdou dlouhá oblaka, ze stříbra jakby tkaná, kdo ptá se, radost, žal či v dálku odnáší? Pod lesy rozkošno tak, kosi hvízdají si o novém jaru píseň hlučnou hlaholnou a vzduch se třese, světélkuje, jasný kříšťal – a člověk k žití v prsou sílu cítí nezdolnou!

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

323. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXIV. Pochvatem jaro odváto, luh pokosen, (František Leubner)
  2. JARO. (Pavla Maternová)
  3. S NOVÝM JAREM. (Antonín Klášterský)
  4. Jaro. (Adolf Heyduk)
  5. Cestou z jara. (Antonín Klášterský)
  6. MLADIČKÉ JARO. (Bohuslav Květ)
  7. Na prahu zimy. (Herma Pilbauerová)
  8. JABLOŇ. (Adolf Červinka)
  9. KVĚT A PLOD (Jaroslav Vrchlický)
  10. JARNÍ. (Antonín Klášterský)