JARNÍ
Jde jaro do lesů a šeré stráně líbá,
na lukách pampelišky brzy rozkvetou,
jas proráží vše, teplo prolne sad a v brzku
se v kštice třešní bílé květy zapletou,
jak princezen by něžných tisíc usedlo tu,
pod mezí bzukot drobných mušek uslyšíš,
bez zavoní ti z houštin temně zelenavých,
je bolest v srdci? vůní bolest utišíš,
jen ssát ji, ssát ji vlahou, dlouhým douškem hltat,
jas slunce malkotenci všecku rozpráší,
jdou dlouhá oblaka, ze stříbra jakby tkaná,
kdo ptá septá se, radost, žal či v dálku odnáší?
Pod lesy rozkošno tak, kosi hvízdají si
o novém jaru píseň hlučnou hlaholnou
a vzduch se třese, světélkuje, jasný kříšťal
– a člověk k žití v prsou sílu cítí nezdolnou!
(1910.)
23