DEN – ŽITÍ.

Vladimír Frída

DEN – ŽITÍ.
Já kdysi v úsvitu Ti rosném podal ruku, bych s Tvým šel úsměvem i provázel Tvou muku. Tak šli jsme jitrem pak, jež růžnou pilo záři, v svém srdci jara taj a odlesk slunce v tváři. Až v zenit vystoupí, pak zase v ruce ruku kéž jdeme polednem, svá srdce ve souzvuku. Chci v Tvoji radost zřít, chci pít číš Tvého bolu, až večer zšeří se, pak půjdem k Bohu spolu. 22