***   Nejsladší má chvíle bývá,

Adolf Brabec

Nejsladší má chvíle bývá, v zlatu barev když se stmívá kolem jarní den; duše moje zadumčivá naslouchá, jak pták kdes zpívá, toužíc vzlétnout ven. Toužíc vzlétnout za tou tváří, opředenou svatou září, žhavou jako krev; proč se zjeví samotáři, jenž své žití sněním maří, jen ten božský zjev? Rtíky malé políbily samet ručky sněhobílý, spjaté do dálky. Platí mně ten pozdrav milý, v zraku, jenž se ke mně chýlí, kvetou fialky. Poznávám Tě, lásko moje, za mnou letíš do příboje – život pustý je. Anděli, zřím nožky tvoje, ručky malé v žití boje sypou lilije...

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

511. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  2. Notturno. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Zapomenutí. (Adolf Heyduk)
  4. Sotva asi... (Rudolf Richard Hofmeister)
  5. XXVI. Májová kouzla. (Adolf Heyduk)
  6. Čteš verše mé jen jako pěkné básně (Jaroslav Vrchlický)
  7. Anemony. (Alois Škampa)
  8. Portrait Minky. (Julius Alois Koráb)
  9. Narození motýla. (Alois Škampa)
  10. Dětem. (Anna Simerská)